Rozšíření hodin povinné školní TV

Vliv na pohybovou aktivitu dětí má několik faktorů, ať už je to vedení ze strany rodičů, finanční náročnost jednotlivých sportovních odvětví, fyzické a psychické dispozice nebo dostupnost aktivit v místě bydliště (jistě bychom našli i další).

Dobrý učitel tělesné výchovy nehodnotí pouze výkony, ale i snahu, zlepšení a snaží se výuku udělat zajímavou (zařazení nových prvků, netradičních her atd.). Jako každý učitel i ten, který učí tělesnou výchovu, by se měl celoživotně vzdělávat (přijímaní nových metod, prvků, sportů). Limitem je mu však oproti ostatním učitelům věk. Žáci ocení a i lépe pochopí požadovaný prvek, když jim ho učitel názorně předvede. S přibývajícím věkem se tak do popředí dostává umění dobře činnost vysvětlit. Těžko bude učitel tělesné výchovy v 60 letech cvičit gymnastiku (i když výjimky se jistě najdou), která je důležitá pro koordinaci a obratnost pohybů (někteří žáci dnes stěží zvládnou kotoul!).

Poslední dobou bohužel klesá zájem o sport i pohybovou činnost jako takovou (jak ze strany rodičů, tak dětí), důvodů bychom opět našli více (počítače-sociální sítě, televize atd.). Proto vidím přidání hodin povinné školní tělesné výchovy jako smysluplný návrh. Pro některé žáky je to opravdu jediná pohybová aktivita v týdnu navíc (do školy i ze školy je rodiče dovezou autem a doma si sednou k počítači či televizi). Smysl školní tělesné výchovy by měl spočívat v tom, aby se každý našel tu pohybovou aktivitu, která ho bude bavit a bude se jí pravidelně věnovat, stejně jako pochopení důležitosti a potřebnosti pohybu pro vlastní zdraví.

Pro kvalitní výuku školní tělesné výchovy pak musí být vytvořeny podmínky ze strany zřizovatele a vedení školy.

Zavést výuku vlastenectví (či národního uvědomění)?

V době napjaté sociální situace nejen na Šluknovsku a Novoborsku, bych byl s podobnými pokusy velmi opatrný, aby to nesklouzlo k vypjatému nacionalismu a šovinismu. Osobností a událostí z naší historie, na které můžeme být hrdí, máme dost a učitelé toho jistě v hodinách dějepisu a občanské výchovy využívají. Proto si nemyslím, že je třeba něco podobného nařizovat direktivně shora.                                                         

Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-15

Značná část tohoto dokumentu je věnována právě školství. S většinou v ní obsažených tezí lze souhlasit. Nad čím bych se pozastavil, je fakt, že se v ní hovoří o co největší inkluzi, tedy i začleňování dětí s LMP (lehkým mentálním postižením, IQ 50-69, u těchto dětí se navíc mohou v individuálně různé míře projevit i přidružené chorobné stavy, jako je porucha autistického spektra a další vývojové poruchy, epilepsie, poruchy chování nebo tělesné postižení) do běžných tříd a utlumování speciálních škol. Tyto děti zcela jistě nemohou stíhat tempo výuky v běžné ZŠ! Otázka také je, jak by takové dítě přijal třídní kolektiv (rozdíl mezi přijmutím např. zrakově postiženého a autisty je nasnadě) a jak by se sám postižený žák mezi ostatními cítil. Bez osobních asistentů (a i s nimi by to bylo pro všechny zúčastněné-učitelé, žáci, rodiče-náročné) si to nedovedu představit, ale kde na ně vzít, v dnešní době úspor, peníze?

Naopak souhlasím s myšlenkou rozšíření poradenství na ZŠ a SŠ. Mít na plný úvazek na škole někoho kdo skloubí práci metodika prevence a výchovného poradce, by bylo jistě přínosné, ale opět narážíme na finanční stránku, kde na to školy vezmou prostředky?

strategie-2011-2015.pdf (696,6 kB)

Srovnávací testy v 5. a 9. třídě

Kdo neudělá srovnávací testy v 5. a 9. třídě, nemá nárok na studium na víceletém gymnáziu či SŠ s maturitou. Avšak jistě jsou i dobří žáci, kterým testy nesedí, nebo vyžadují vzhledem ke svému handicapu nejrůznější modifikace, nebo se žák prostě jen zrovna špatně vyspí a svoji budoucnost bude mít najednou tak trochu nalinkovanou dopředu. A co když sama škola žáka dobře nepřipraví (nesežene kvalifikovaného učitele, z důvodu nemoci hodiny odpadnou či se nějak odsuplují atd.)?

Předčasné nálepkování neshledávám šťastným. Lepší variantu vidím v přihlížení škol k výsledkům těchto testů u přijímacích zkoušek, které by neměly být jen formální, ale měly by dostatečně prověřit předpoklady žáka ke studiu na dané škole. Každý má mít šanci vybrat si školu na základě svobodné volby a ukázat zda na ni má či nikoliv.

Sexuální výchova na školách

Sexuální výchova na školy jednoznačně patří! Můžeme diskutovat o tom, jakou formou by měla probíhat, ale o věcech jako jsou pohlavní choroby či pohlavní zneužívání (které se odehrává často právě v rodinách!), děti být informováni musí. Nikdo nechce rodiče ve výchově zastupovat, to ani nejde a někteří rodiče by si to měli uvědomit a nepřenášet svoji zodpovědnost na školu! Nikdo také neříká, že by měla rodina rezignovat na výchovu, naopak!!! Rodina má nezastupitelnou funkci, ale bohužel některé rodiny jsou dysfunkční! Pochybuji, že je ve všech rodinách téma sexuální výchovy probíráno. Domnívám se, že leckterý pedagog dokáže téma sexuální výchovy uchopit citlivě a uměřeně věku žáků, dokonce lépe než někteří rodiče, kteří se o takovém tématu stydí mluvit, je pro ně tabu, nepřipadá jim to důležité, nezajímá je to nebo prostě nemají čas. Kde je rodina funkční a věnuje se i sexuálním tématům, neměla by být sexuální výchova ve škole problém (pokud rodič o kvalitě výuky pochybuje, může se jít podívat přímo do výuky, nebo se obrátit na ředitele), avšak kde to nefunguje, musí alespoň v rámci možností informovat o rizicích škola. Sexuální výchova opravdu není o tom učit děti navlékat kondom, to zvládnou bezproblému samy:-) Měla by ale upozorňovat na rizika se sexem spojená.

Reforma VŠ

Jsem zastáncem reformy VŠ, studenti si musí uvědomit, že vzdělání není zadarmo, je to investice do jejich lepší budoucnosti, a proto by se na ni měli finančně podílet! Stát má také právo kontrolovat, jak efektivně se vynakládá s finančními prostředky všech daňových poplatníků, to není žádné omezení akademické svobody! V radě, která by tuto funkci plnila, by měl stát rozhodovat pouze o třetině jejích členů, kteří by dle návrhu nesměli být politicky aktivní.

Vysokých škol je u nás příliš, jenom těch soukromých je zhruba 45! Na VŠ se dostane 70% maturantů, zákonitě pak kvalita vzdělávání a hodnota titulů klesá. Kdo jde na VŠ jen proto, aby měl titul a je mu jedno co studuje, nemá tam co dělat. V zájmu státu jistě je, aby měl kvalitně vzdělané vysokoškoláky v potřebných oborech.

V otázce školného to vidím takto: určit max. přiměřenou výši školného za semestr, přičemž každá škola by se mohla rozhodnout sama, v jaké výši školné zavede (do max. stropu). Studenti by školné platili z půjček na studium (tento systém musí být propracován dříve, než se školné zavede), které by začali splácet až v době kdy dosáhnou určité výše přijmu. Zachován by byl systém stipendií, uvažovat by se dalo o větším zapojení firem do vzdělávání a jejich dotací oborům, o které mají zájem, nebo také o provázání studia a práce, např. učitelé by museli 5 let pracovat ve školství a odvést tak státu za své studium službu (školné či jeho část by se jim odpustilo), pokud ne, hradil by si student školné plně ze své kapsy.

Zvýšila by se motivace a odpovědnost studenta za studium a rozšířila by se i možnost studia pro ty, kteří opravdu na vysokoškolský život nemají prostředky. Pokud někdo studuje státní VŠ, tedy dostává se mu vzdělání z peněz daňových poplatníků, měl by se na těchto nákladech podílet, neboť se mu mnohonásobně vrátí. Při zavedení školného by také student mohl požadovat zkvalitnění výuky.