Jak vnímám 17. listopad?

Přestože jsem události roku 1989 zažil jako čerstvý prvňáček, je pro mě výročí 17. listopadu významné. Změna režimu umožnila nejen naší generaci svobodně studovat, cestovat a užívat si občanských práv.

Turnov udělal velký skok ve svém rozvoji, za 30 let se toho mnoho vybudovalo a i služby pro turnovské občany jsou na dobré úrovni, o čemž svědčí nedávný průzkum, který řadí Turnov v kvalitě života na 11. místo mezi městy v ČR. Jsem rád, že se v Turnově dbá na významné svátky, ať je to 28. října nebo 17. listopadu a připomíná se tak zdravé vlastenectví. Máme být na co hrdi. Oceňuji i připomínání lidských práv, např. vyvěšením tibetské vlajky.

Co mi vadí, je arogance moci v podobě premiéra a prezidenta naší země. Nepředstavoval jsem si, že 30 let po revoluci budeme mít v čele vlády bývalého agenta Státní bezpečnosti s nebetyčným střetem zájmu a Pražský hrad bude více než české zájmy (jakkoliv to může každý chápat subjektivně) hájit zájmy Ruska a Číny. Vadí mi bezostyšná lež, s jakou dokáže mluvčí prezidenta cokoliv komentovat, od zdravotního stavu prezidenta až po „úžasný“ objem čínských investic v ČR, kvůli kterým je třeba poklonkovat Číně. To opravdu není třeba. Vadí mi podíl komunistické strany na vládě, zjevně nereformovatelné, jinak by její poslanci nemohli prohlašovat, že Čína je demokratická země nebo že okupace ČSR v roce 1968 vlastně nebyla okupací a občané umírali při dopravních nehodách. Extremismus je špatně, ať má rudou nebo hnědou tvář.

Svobody a demokracie je třeba si vážit a pečovat o ně, protože ani v dnešním světě nejsou samozřejmostí. V dnešní uspěchané době občas neškodí se zastavit a ohlédnout se zpět. Případně se zamyslet, jak můžu zlepšit kvalitu svého života a svého okolí. Vážím si lidí, kteří jsou ochotni obětovat svůj volný čas ve prospěch veřejné služby a kteří jsou ochotni jít s kůží na trh.