Má smysl zakázat fyzické tresty?

Jsou dnes děti více nevychované a drzé než dříve? Jsou snad dnes rodiče méně schopní je vychovávat? Domnívám se, že ne, ale je třeba se vyvarovat příliš „volné“ výchovy, kdy se dětem dovolí prakticky vše.

Má-li se dítě učit jednat svobodně a v pozdějším věku nést za své jednání odpovědnost, potřebuje mít ze strany dospělých vymezen pro svoje jednání určitý prostor, potřebuje hranice. Zvláště malé dítě se potřebuje doslova „opřít“ o jistotu dospělého, aby se v pozdějším věku dokázalo postavit do světa se znalostí vlastních hranic. Řešení výchovných problémů v rodině, ale i ve škole, nemůžeme vždy spatřovat ve stanovení zákazů a nařízení, je třeba se také snažit o navázání partnerského vztahu mezi dětmi a rodiči, učiteli a žáky, ve snaze vzájemně se respektovat. Je žádoucí jít ve výchově cestou, která dětem dává pocit bezpečí a jistoty.

K tomuto tématu doporučuji knihu Děti potřebují hranice od Jana-Uwe Roggeho, která vyšla v nakladatelství Portál v roce 1996.

Současná debata o zákazu fyzických trestů zákonem mi přijde zbytečná. Zdraví rozum nám velí, že dobře míněné plácnutí přes zadek je lepší než dlouhé, k ničemu nevedoucí vysvětlování. Navíc jakou váhu může mít zákon, o kterém se už předem ví, že nebude dodržován? Zákony jsou od toho, aby zabezpečovaly práva jedince i společnosti a za jejichž porušení musí následovat trest, negativní sankce, pokuta, což se v tomto případě nedá očekávat.

Zákony chránící děti před nepřiměřeným trestáním, které bohužel může přerůst i v týrání, již existují, a proto není nutné přijímat další zákonné nařízení, jen proto, že si to přeje EU.

Suma sumárum, děti potřebují hranice, přiměřené a s „láskou“ aplikované fyzické tresty jim neuškodí a ne vše, co přichází z EU má smysl zavádět.